Začíná těžký rok. Nový premiér Petr Fiala v novoročním projevu řekl, že nejtěžší v historii České republiky. Není s tím názorem sám. Je hodně rozšířený a zdaleka se netýká jen naší země. Pro celou Evropu to bude nejspíš nejtěžší rok od konce studené války v roce 1989. Ale náročný bude pro celý Západ. Ty těžkosti však nepřinesla žádná přírodní pohroma.

Pandemie čínského koronaviru byla jen katalyzátorem rozhodnutí, která si na sebe západní svět ušil sám. Letitou politikou hromadění dluhů a nalévání laciných peněz do ekonomiky, která ji přivedla do stavu, kdy příliš mnoho peněz honí příliš málo zboží. V takové situaci nemůže přijít nic jiného než prudké zdražení všeho zboží a služeb. K tomu se přidalo tažení za bezuhlíkovou budoucnost. Má základní vývojovou vadu v tom, že není dost stabilních obnovitelných zdrojů, kterými by šlo zapovězená fosilní paliva nahradit. Plány a závazky předešly technologický vývoj. Vůz byl zapřažen před koně. Výsledkem je nevyzpytatelná a nestabilní energetika a prudký vzestup cen. Do toho chaotické covidové lockdowny rozvrátily světové obchodní sítě.

Všechno, co vypadalo za vrcholící prosperity roku 2019 nepředstavitelně, je dnes realitou. Ta přináší největší výzvy letošního roku, s nimiž je potřeba se co nejlépe vypořádat. Tady jsou ty největší. Úzce spolu souvisejí.

Zkrocení cen energií

Prudký vzestup cen energií vážně ohrožuje životní úroveň v celé Evropě, Česko nevyjímaje. Účty stoupají o desítky procent. Bohužel to není krátkodobý problém, krize, která snad rychle pomine. Je to trend zásadní a dlouhodobý. Vychází z toho, že chybí odpověď na otázku, z čeho se bude brát dost energie ve chvíli, kdy se všechno, co politici označí za nezelený, „špinavý“ zdroj, nejdřív uměle zdraží a posléze úplně zakáže.

Nový rok pro nás ale začal nadějně. Hned v jeho prvních hodinách (přesně v 1.52 hod. evropského času) nechala Evropská komise uniknout do deníku The Financial Times zprávu, že mezi zelené, preferované zdroje, které bude možné výhodně financovat, bude zařazeno přinejmenším dočasně (pro zdroje stavěné do roku 2045) jádro a do roku 2030 také plyn. U obou těchto zdrojů jsou nastaveny docela přísné podmínky. Především u plynu jsou hodně omezující. Pro nás je ale zásadní, že jádro se v kádrování zdrojů, známém jako taxonomie, do zelené vůbec dostalo. Jak správně říká energetický expert a europoslanec ODS Alexandr Vondra. Bez zeleného atomu je nepředstavitelné, abychom vůbec plnili závazky z Pařížské klimatické dohody.

Takových zemí byla většina. A blok vedený Francií to nakonec proti odporu Německa, Rakouska a Lucemburska v Bruselu prosadil. Návrh zeleného jádra ještě musí schválit většina zemí Evropské unie a Evropský parlament. Na obojí má atomový blok dost hlasů. Dobrá zpráva je, že jsme ve francouzském atomovém bloku nehráli jen roli pasivních černých pasažérů, ale aktivně jsme se zapojili do zákulisních diplomatických vyjednávání.

Rychlý jaderný tendr

Právě finančně únosná jaderná energetika je základním předpokladem, jak se vůbec můžeme vyrovnat s evropským Green New Dealem v dlouhodobém horizontu. Krátkodobě si předtím ještě musíme dobře promyslet a vyjednat, z čeho budeme energie vyrábět, než zvládneme nové bloky postavit. Promyslet, jak chytře pracovat s plynovými zdroji, které se dají na rozdíl od jádra stavět velmi rychle.

Jedním z prvních velkých úkolů a zkoušek vlády Petra Fialy bude dotáhnout výběrové řízení na dostavbu nového atomového bloku v Dukovanech, který rozjel ještě Babišův kabinet. Nový kabinet ale už upozornil, že předchůdci zcela zanedbali vyjednávání o veřejné podpoře v Bruselu. Bez ní se nedá začít stavět. Rozhodnutí o dodavateli nového bloku musí padnout co nejrychleji. Aktuální rozhodnutí Bruselu o zeleném jádru je ale přímo výzvou k úvaze, jestli by se nevyplatilo začít stavět jaderných bloků rovnou víc. Dokud je otevřené okno příležitosti. Dá se navíc očekávat, že nebudeme jedinou zemí, která po ozelenění jádra začne nové atomové bloky stavět. Hned šest nových reaktorů už ohlásil francouzský prezident Emmanuel Macron. O své vůbec první jaderné elektrárně uvažují Poláci. Počet dodavatelů nových bloků je omezený. S vyšší poptávkou půjdou přirozeně nahoru ceny. Není na co čekat. Čas hraje proti nám.

Nebezpečná éra prudkého zdražování

Právě prudký vzestup cen energií je jedním ze tří hlavních spouštěčů vysoké inflace. Těmi dalšími dvěma je výše zmíněných příliš mnoho peněz, které nahánějí příliš málo zboží, a covidem rozvrácený světový obchod a globalizace. Dva z těchto tří vlivů jsou globální a vliv na ně máme jen částečný. Příliš mnoho peněz jsme si ale do ekonomiky prudkým zadlužováním státu v posledních letech, kdy Andrej Babiš začal dělat za covidu naprosto nezřízené rozpočtové schodky, do ekonomiky pustili i my. Už koncem roku meziroční inflace dosáhla šesti procent. Začátkem tohoto roku se dá očekávat další výrazný vzestup. Přestože má inflace dva globální kořeny, domácí rozhazovačnost posledních let hraje bezpochyby významnou roli. V Evropě jsou totiž v tempu zdražování značné rozdíly.

Se zmíněnými šesti procenty vzestupu cen jsme nad evropským průměrem. S výjimkou Španělska se 6,7 procenta se rychleji než u nás nezdražuje v žádné zemi na západ a sever od našich hranic. Hůř jsou na tom jen země střední a východní Evropy. V Lotyšsku se zdražuje o 9,2, v Estonsku o 8,8, Rumunsku a Polsku o 7,8, Litvě o 7,5, Maďarsku o 7,4 a v Bulharsku 7,3 procenta. Průměrný růst cen v zemích Evropské unie je 4,4 procenta. V Rakousku rostou ceny o 4,3, v Itálii o 3 procenta, stejně tak ve Finsku. V Německu se zdražuje o 5,2 procenta, ale ve Francii jen o 2,8 procenta. Ze srovnání je zřejmé, že na globální vlivy se všechno svést nedá. Výraznou roli hraje domácí rozhazovačnost a rozumné ceny energií. Proto má Francie se 75 procenty energie z atomu výrazně nižší ceny než Němci, tím pádem i výrazně nižší celkovou inflaci. Přesně tyto trendy budou rozhodovat i v příštích měsících.

Zeštíhlení přebujelého státu

Podmínkou nutnou, nikoli však dostačující, aby se inflace dostala pod kontrolu, je ukončení babišovského rozhazování. Vláda se zcela správně rozhodla odmítnout a kompletně přepracovat státní rozpočet na příští rok a jít na první tři měsíce do rozpočtového provizoria. Schodek rozpočtu by měl klesnout z původních 377 pod 300 miliard korun. Kabinet odmítl i plošné babišovské zvyšování platů. Přidat se rozhodl jen vybraným profesím. Mimo jiné učitelům a zdravotníkům. Nový rozpočet by měl být hotový do března a největší škrty by se měly odehrát v dotacích firmám. „První na ráně jsou neinvestiční dotační tituly zejména pro velké firmy. Letos představují 105 miliard korun,“ řekl už 6. prosince před nástupem do vlády ministr financí Zbyněk Stanjura. Petr Fiala v novoročním projevu správně vypíchl, že stát je přebujelý a úspory mu jen prospějí.

Právě to, že neporostou platy státních zaměstnanců, přispěje k obratu od velmi nebezpečného trendu, kdy jsou příjmy těch, kdo pracují pro stát, v průměru vyšší než v soukromé sféře. Tím veřejný sektor vysává nejlepší lidi a připravuje ekonomiku o jejich tvořivý potenciál. Zdravou rovnováhou je, když stát platí méně než podnikatelé, protože zároveň nabízí větší jistoty. Pracovat pro něj pak přirozeně jdou lidé, pro něž je jistota vyšší hodnota než vysoký plat.

Obhajoba vlastních zájmů

Příklad zeleného jádra ukazuje, jak zásadní roli bude hrát při rozhodování o naší životní úrovni příštích let obratné vyjednávání a obhajoba našich zájmů v Evropské unii. Jako memento je potřeba si pamatovat dva summity, 16. prosince 2019 a 21. července 2020, kdy měl Andrej Babiš možnost použít proti Green New Dealu právo veta a vyjednat tak pro nás lepší podmínky. Nevyjednal vůbec nic. Jen mluvil do médií, ale fakticky se o žádné vyjednávání nepokusil. Tím propásl šanci a velmi zúžil manévrovací prostor nové vlády. Podstatná část rozhodnutí už teď bude padat většinově. Tady je potřeba obratně hledat spojence do majorit, nebo aspoň blokačních menšin tam, kde jsou podle pravidel možné. Tak jako jsme to aktivně předvedli s Francouzi v atomové koalici. Jedno veto ale ještě máme v rukávu. Až se bude hlasovat o nových ekologických daních, které se chystá Evropská komise navrhnout.

Normální život s covidem

Urgentní výzvou nového kabinetu bude od prvních dní covid. Petr Fiala už delší dobu razí rozumnou cestu, že se s covidem musíme naučit žít. Mezitím se Evropou masově šíří nová mutace omikron. Je podle dostupných dat výrazně méně nebezpečná, ale výrazně nakažlivější. Zatím to vypadá, že prolamuje nejen většinu vakcín, ale i přirozenou imunitu získanou setkáním s covidem. Bude potřeba rozumně reagovat na aktuální vývoj a snažit se o co nejméně restrikcí normálního života. Kabinet chce naštěstí volit kurz důvěry místo autoritářského přístupu Babišovy vlády.

Výzev na jeden rok víc než dost. A to je ještě potřeba být stále ve střehu, odkud přiletí nové černé labutě.