Největším geopolitickým problémem současnosti je krize na Ukrajině. Rusko hrozí invazí a obsazením minimálně části jejího území. Západ, vedený USA, je rozhodnut to nedopustit. Nicméně západní aliance není plně jednotná. Zatímco východní křídlo NATO tlačí na tvrdý postup, Německo blokuje ty nejúčinnější sankce a francouzský prezident Emmanuel Macron mluví o potřebě separátních komunikačních kanálů do Moskvy. Spojené státy jednají nejednoznačně a pomalu. O tom, jaké jsou cíle Vladimira Putina, strategie Joea Bidena a jaký může být vliv krize na NATO a celý evropský kontinent, hovoří Kenneth Weinstein, insider americké zahraniční politiky a bývalý dlouhodobý šéf think-tanku Hudson Institute, muž, který zastával pozice v Bushově, Obamově i Trumpově administrativě.

Připravují se Rusové opravdu na útok, nebo to je jen velký bluf?

Ve Washingtonu si domníváme, že to myslí vážně. Putin nejdřív vyslal vybavení, pak 130 tisíc vojáků, z toho 120 tisíc do pole. K tomu manévry ve vzduchu, námořní manévry, to vše působí neuvěřitelně vážně. Pokud je to bluf, tak opravdu s vysokými sázkami. To není jen rétorika, několik tisíc vojáků. Tohle všechno vypadá opravdově. Otázka je, jestli je nějaký způsob, jak Putina přesvědčit, že cena je tak vysoká, že by se měl stáhnout. Myslím, že jsme tam ještě nedospěli.

Co tedy mohou Spojené státy a Západ udělat, aby tomu zabránily? Kromě války a vojenské akce.

Naše sankční možnosti jsou mnohem limitovanější, než by měly být. A komplikovanější, kvůli Nord Streamu 2 a evropské – hlavně německé – závislosti na ruském plynu. Takže ideálně bychom vykopli Rusko ze systému SWIFT. To by způsobilo velké ekonomické bolesti pro Rusko, velké ekonomické bolesti pro nejbližší okruh Putinových kleptokratů, kteří by nemohli přesouvat svůj majetek po světě. Poslalo by to ruskou ekonomiku do šoku, protože je závislá na cizí měně za své energetické zásoby. Ale to se nestane. Němci jsou proti. Němci jsou velmi frustrující.

Změnil se postoj Německa s novou vládou?

Ve Washingtonu jsme doufali, že po odchodu Merkelové bude nová německá vláda víc spolupracovat, zvlášť se Zelenými na ministerstvu zahraničí, tedy víc než předchozí vláda CDU/CSU/SPD. Nicméně všichni ve Washingtonu jsou frustrováni. Kvůli německé neochotě poskytnout Ukrajině ofenzivní zbraně, kvůli neochotě podpořit ty nejdrsnější sankce, kvůli pokračování Nord Streamu, ale také kvůli odmítnutí postavit LNG terminály. Do toho USA dlouho tlačily Merkelovou. Prezident Trump opakovaně žádal Němce, aby postavili tyto LNG terminály, aby měli alternativní zdroj plynu mimo Rusko. Jakmile prezident Trump nebyl znovu zvolen, Merkelová tento plán opustila. Takže frustrace Německem je opravdu velká. Máme pocit, že Němci, ač jsou na nás bezpečnostně závislí, odmítají dostát svým závazkům ohledně výdajů na obranu a aktivně podkopávají Alianci svou závislostí na ruském plynu. A je to dobrovolná závislost. Němci měli jaderné reaktory, které byly významným zdrojem energie. Odpojili je. Spadli rovnou do Putinovy pasti. A Nord Stream samozřejmě dovoluje Rusům obejít ukrajinský tranzit.

Jaké jsou tedy sankční možnosti kromě odpojení Ruska od systému SWIFT?

Nyní zkoumáme tvrdé ekonomické sankce, jež by znemožnily Putinovi a jeho okruhu kleptokratů hýbat penězi a dosáhnout na ně. Ale také se mluví o přísných exportních kontrolách a záludném systému kontroly ruského exportu. Je to stejný druh sankcí, jaké jsme uvalili na Huawei v Číně, což signifikantně poškodilo schopnost Huawei dominovat v sektoru 5G. Tento typ sankcí znemožní Rusku přístup k polovodičům a dalšímu složitému a vyspělému elektronickému vybavení. Bude to mít velký dopad na ruskou ekonomiku, ne tak velký jako SWIFT, ale velmi ji to poškodí. Ale stále není jasné, jestli tyto sankce samy o sobě zastaví invazi. Otázka je, jestli existuje nějaký tvář zachraňující proces, jejž by Putin byl ochoten akceptovat. Nebo jestli mermomocí chce jít do Ukrajiny.

Dobyl by v tom případě celou Ukrajinu?

Někteří experti argumentují, že by šel až do Oděsy, aby zvýšil ruskou přítomnost v Černém moři. Což by podkopalo bezpečnost našich spojenců v NATO a dále podkopalo ukrajinskou bezpečnost. Také by to nebyla dobrá zpráva pro Turky, Rumuny, Bulhary. Takže jsme se ocitli ve velmi citlivém okamžiku. Putin by nejspíš nešel až do Kyjeva, ale asi by šel po velkých železničních uzlech, což by mu dalo kontrolu nad ukrajinskou logistikou. Ve Washingtonu věříme, že Putin je připraven na válku. Ale také věříme, že je to jiná situace než v roce 2014. Za posledních osm let se Ukrajina jako národ víc sjednotila, Putinův tlak na Ukrajinu vedl k důležitým vojenským reformám. Takže hledíme vstříc vážnému konfliktu, za který Rusové zaplatí vysokou cenu. Ale Ukrajinci ještě vyšší.

Jak hodnotit ukrajinskou politiku Bidenovy administrativy? Minulý rok zrušila sankce na Nord Stream. Před pár dny tomu Biden nepomohl svou poznámkou o menším vniknutí, jeho lidé ji museli upřesňovat.

Výkon prezidenta Bidena ohledně Ukrajiny je naprosté zklamání. Toto je muž, který v Obamově administrativě o sobě dal vědět, že mu velmi záleží na Ukrajině a je ochoten se za ni postavit. Nicméně jeho vůdcovství v nynější krizi je nedostatečné. Nejdřív ustoupil Němcům a zrušil sankce na Nord Stream 2, které zavedla Trumpova administrativa, a Němce nepožádal o nic na oplátku. Prezident měl příležitost říct Němcům, podívejte, zruším sankce, ale vy za to uděláte něco pro Ukrajinu. Zadotujete ukrajinské ozbrojené síly, prodáte jim něco, nebo dokonce mohl jít dál a požadovat, aby Německo podpořilo ukrajinský vstup do EU. Ve své posedlosti obnovovat aliance Bidenova administrativa spadla rovnou do pasti Merkelové. Což bylo v Německu i v Rusku vnímáno jako projev slabosti.

Může v ruském rozhodnutí eskalovat krizi hrát roli i americké stažení z Afghánistánu?

Samozřejmě, katastrofální stažení z Afghánistánu bylo dalším projevem slabosti administrativy. Tak to bylo vnímáno v Moskvě. Byl to signál, že Amerika je na ústupu a není ochotna zatlačit, využít výhody vlastní síly. Prezidentovo slabé vystupování na veřejnosti také nepomohlo. Občas byl viditelně unavený, slabý, naštvaný a neschopný jednat s novináři, když se ho ptali na katastrofální stažení z Afghánistánu a lidi, které jsme tam zanechali. Ale jak jsme se ponořili do ukrajinské krize, tak jsme viděli, že administrativa volí přístup spíš diplomatický než odstrašující. Zastrašování je vždy správný přístup, pokud jednáte s Vladimirem Putinem. Prezident a ministerstvo zahraničí hovořili, jako kdybychom jednali s Rusy, naslouchali jejich požadavkům, hlavně ohledně ukrajinského území, jako by Spojené státy mohly rozhodovat o budoucnosti Ukrajiny bez Ukrajiny.

Do toho zapadají Bidenova slova o menším vniknutí?

Pak jsme měli tu katastrofální tiskovou konferenci, kdy prezident mluvil o různých stupních vniknutí na Ukrajinu. To bylo také děsivé. Ale myslím, že v posledních dnech zní prezident mnohem drsněji. Bylo s podivem, že náměstkyně ministra zahraničí pro politické záležitosti Victoria Nulandová před pár týdny mluvila o tom, že Vladimir Putin by se měl soustředit na ruské Build Back Better (obsáhlá sociální reforma Demokratické strany, která ale neprošla Kongresem – pozn. red.) a na infrastrukturu, jako by opakovala politiku demokratů. Victoria Nulandová, která ohledně Ruska patří mezi zastánce tvrdé linie, zněla jako Joe Biden. Poslední dva tři dny (rozhovor proběhl v pátek 28. 1. – pozn. red.) však Joe Biden zní jako Victoria Nulandová. Vidíme mnohem drsnější přístup, myslím, že si uvědomují, že pokud prezident zažije další zahraničněpolitickou katastrofu, tak je to konec.

Takže Bidena tlačí i vnitropolitické okolnosti?

Je pro ně důležité, aby Biden doma nevypadal slabý. Myslím, že si uvědomuje, jak chatrně vypadá. Je tu důvod, proč se o to Rusko nepokusilo během Trumpovy administrativy. Trump rozuměl odstrašování, odpráskl Sulejmáního v Íránu, udeřil na Asada v Sýrii poté, co použil chemické zbraně. Trump chápal, že je to důležitá páka. Bidenovi lidé se od začátku chovají, jako by diplomacie byla to nejdůležitější, jako by vyslyšení ruských obav bylo to nejdůležitější. Biden po celou dobu vystupuje nejednoznačně. Začal tím, že nazval Putina zabijákem, pak ale vysílal signály, že chce jednat. Tuto slabost zaznamenali v Pekingu, v Íránu, mezi autoritářskými a populistickými režimy v Latinské Americe. Uvidíme, jestli se věci začnou otáčet. Toto byl nejlepší týden krize, co se Bidenovy administrativy týče. Jsou drsnější, komunikace je lepší. Ale ještě dlouho potrvá, než se krize vyřeší.

Jaká je vaše interpretace Bidenova telefonátu s ukrajinským prezidentem Zelenským? V médiích se objevily zprávy, že Biden varoval před bezprostřední invazí, zatímco Zelenskyj tvrdil, že je to přehnané a netřeba panikařit.

Oba lídři mají své důvody pro své pozice. Zelenskyj potřebuje přesvědčit své lidi, že stále může Rusy od invaze odradit. A samozřejmě zná svůj region, všechno to chápe. Ty řeči, že země musí zmrznout, než Rusové zaútočí… Podmínky jsou prý nyní už takové, že Rusko klidně může zaútočit. Na druhou stranu Biden tím, že říká, že Rusové zaútočí, zmenšuje politickou škodu, kterou utrpí, pokud se tak stane, protože to nebude takový šok. A pokud nezaútočí, Biden si bude moci přisoudit kredit za odvrácení invaze. Takže obě strany mají své důvody pro svou interpretaci. Myslím, že je důležité znovu poznamenat, jak jsou Ukrajinci z Bidena frustrováni. Hlavně proto, že během kampaně Bidenův tým dělal takový velký problém z Trumpa a Ukrajiny. Kvůli ukrajinské otázce ho chtěli impeachovat a tvrdili, že budou k Vladimiru Putinovi tvrdší, ale nejsou. Takže politicky to Bidena velmi poškozuje. Je to další signál, že prezident nemá ani energii, ani vůli, ani pevné odhodlání být lídrem svobodného světa.

Mluvil jste o domácí reakci. Jak silný je neoizolacionismus v USA? Roste počet lidí, kteří říkají, že to není americká záležitost a Amerika by se neměla míchat do Evropy, že?

Ano. Vždycky jsme měli izolacionistický proud a myslím, že sílí. Rozhodně ho vidíte na levici, která vždycky měla signifikantní izolacionistické a antimilitaristické cítění, ale nyní ho vidíte i na pravici. Je znepokojivé, když Tucker Carlson (nejsledovanější moderátor Fox News – pozn. red.) má tu drzost obhajovat Vladimira Putina. Vidíte to i mezi rostoucím počtem republikánů. Podívejte se na senátní volby v Ohiu. Řada vůdčích kandidátů říká, že nemáme na Ukrajině co dělat, že tam nepošleme Američany umírat. Myslím, že jsme přišli o pocit kompetentnosti jako lídra Západu, o schopnost našich vojenských stratégů udělat tu správnou věc a o víru v neuvěřitelnou sílu amerického odstrašování. Je to velmi náročný okamžik pro naši zemi. A nějakou dobu potrvá, než se z tohoto období vzpamatujeme. Byla tu velká naděje, že demokraté budou mít vůči Rusku tvrdší zahraniční politiku. Během kampaně demokraté útočili na Trumpa ohledně Ruska zprava. Ale tato rétorika se ukázala jako planá.

Tito lidé také často tvrdí, že za nynější krizi může NATO. Rusko prý bylo vyprovokováno, když NATO nedodrželo svůj slib nerozšiřovat se na východ.

Tomu nevěřím ani vteřinu. Nic takového na papíře neexistuje, a pokud ano, tak jen velmi vágně. Jestli něco způsobilo krizi, je to ruské jednání. Kdyby se Rusko vyvíjelo demokraticky a otevřeně, jak v to doufal Boris Jelcin a další, neexistovala by žádná hrozba pro baltské státy, pro Ukrajince a státy Visegrádu. Kdyby Rusko jednalo jako mírumilovný soused, jako spolu jednají USA a Kanada nebo nyní Francie a Německo, nebyla by krize. Ruské chování způsobuje, že se Ukrajina soustřeďuje na nutnost vstupu do NATO, na budování silnější obrany. Přitom v následujících letech není žádná šance, že by Ukrajina byla přijata do NATO. To se prostě nestane.

Pokud Ukrajina nebude nikdy přijata do NATO, nebylo by vhodné to veřejně přiznat a tím zmírnit krizi?

Myslím, že to krizi nezmírní. Je to prostě děsivý nápad. Ukrajina se nikdy nestane členem NATO, na to by bylo potřeba jednomyslné schválení všemi členy. To se nestane. Ale formálně to přiznat, byť na omezené období, například pětadvacet let, jak někteří navrhují, by byla chyba. Nic Rusům nedlužíme. Jejich požadavky nejsou o NATO. Jejich požadavky jsou o rozšíření ruského území. Putin chce znovu vybudovat Sovětský svaz. Ani vteřinu nevěřím, že tím, že přiznáme naši slabost a budeme s tím souhlasit, Putina odradíme. Jediným způsobem, jak ho přesvědčit, aby se stáhl, je ukázat mu sílu, naše vojenské odhodlání. Ukázat mu, že pokud se do toho pustí, zaplatí za to vysokou cenu. V posledních dnech všichni členové Aliance, s výjimkou Německa, ukázali neuvěřitelné odhodlání. Byl bych rád, kdyby v tom Washington vedl od samého počátku. Prvních šest osm týdnů krize byla americká politika ohromně slabá. To nepomohlo. Ale nyní vidíme, že Aliance začíná jednat vážně. Dánové a Britové, ke své věčné slávě, poskytují seriózní vojenské vybavení. A v Británii jsme viděli, že Labouristická strana podporuje konzervativní vládu, i když ta je nyní oslabená skandály okolo večírků. Je pozoruhodné vidět, jak se Británie sjednotila a vrátila k tomu, že jako globální mocnost bere své povinnosti v rámci NATO vážně.

Není nynější krize svým způsobem šance pro východní křídlo NATO, aby získalo větší váhu? Zvlášť když porovnáme chování například Polska a Česka s Německem a Francií, kde Macron zmínil otevření separátních kanálů s Putinem.

Je to skvělý moment. Východní křídlo NATO, s výjimkou Maďarska, se chová skvěle. Česká republika, Polsko, baltské státy, Rumunsko, Bulharsko ukázaly svoji jednotu, odhodlání a absolutní ochotu přijít na pomoc Ukrajincům a postavit se Putinovi. Česká republika se hodně posunula za posledních pár let, co se týče Ruska. Velmi jsme vítali, když Rusko bylo vyloučeno z tendru na jadernou elektrárnu. Rusové různými nekalými způsoby zkoušeli vyhrát ten tendr pro Rosatom a další ruské společnosti. Tady ve Washingtonu jsme to velmi přivítali. A tón nové vlády je velmi oceňován. My, kteří zblízka sledujeme dění ve východní Evropě, si myslíme, že to je moment obratu. To, že tolik zemí východního křídla poslalo Ukrajině rakety Javelin, fakt, že Německo ke své hanbě zakázalo Estoncům vyvézt zbraně na Ukrajinu. To si historie bude dlouho pamatovat. Je docela zábavné, že Donald Trump ke konci své administrativy stáhl vojáky z Německa a poslal je do Polska. Jakmile nastoupil Biden, Němci začali šílet a tvrdit, že potřebují ty jednotky zpět. Když jde o jejich vlastní bezpečnost, jsou velmi nároční. Bidenova administrativa ustoupila, přitom tyto jednotky jsou mnohem víc potřeba v Polsku a na východním křídle. Takže je to dobrý moment. Pomáhá to východnímu křídlu, protože vy jste vlastně v první linii. Máte pak lepší pozici v NATO a při rozhodování Aliance.

Šéf německého námořnictva admirál Schönberg během návštěvy Indie mluvil o potřebě respektovat Putina. Také zmínil, že je potřeba naklonit si Rusko a mít ho jako spojence proti Číně.

Bývalý admirál Schönberg. Byl zabaven svých povinností. Naštěstí. Zde musíme oddělit dvě věci. V Německu existuje fascinace Ruskem a soucit s ním, historicky s jednou z velkých mocností evropského kontinentu. Samozřejmě Němci způsobili velké škody Rusku za druhé světové války. Samozřejmě Němci způsobili velké škody i Československu, Polsku, Ukrajině, baltským státům, stejně jako Rusku. Ale ruské elity dobře hrají na německou vinu. Zadruhé Rusové si pečlivě pěstují německé elity, nejlépe je to vidět na příkladu kancléře Schrödera a jeho vůdčí role v Gazpromu. Němci také trpí bludem, že studená válka byla vyhrána díky Ostpolitik, skrze politiku Willyho Brandta angažovat se na Východě a obchodovat s ním. „Změna skrz obchod“ tomu říkali. Přitom úplně zapomněli na důležitou roli silného odstrašování, podpory demokracie a ekonomického nátlaku na Sovětský svaz. Využití slabých míst Sovětského svazu ve všech třech případech, což udělala Reaganova administrativa, hrálo zásadní roli v porážce SSSR. Takže Němci chybně diagnostikovali, co způsobilo pád Sovětského svazu, a jejich paměť ohledně druhé světové války je lehce selektivní, jelikož zapomněli na všechno utrpení, které způsobili národům mezi Německem a Ruskem. Utrpení, které bylo často mnohem větší než to způsobené Rusku.

A spolupráce s Ruskem proti Číně?

Potřebujeme Rusy, abychom mohli vykonávat nátlak na Čínskou lidovou republiku? Seriózní stratégové ve Spojených státech, Evropě a Asii se shodnou, že se musí vymyslet, jak v dlouhodobém horizontu spolupracovat s Ruskem, jelikož ruské a čínské strategické zájmy jdou proti sobě. Jak se Rusko bude vylidňovat, tak Číňané budou pokukovat po neuvěřitelném sibiřském minerálním bohatství. Je to výhled, který Rusko nechce, ve kterém je Rusko upadající mocností, a scvrkávající se mocnost má pouze omezenou technologickou dovednost. Nechce hrát druhé nebo třetí housle Číně. Ale jakékoli dlouhodobé angažmá s Ruskem musí přijít teprve poté, co Vladimir Putin odstoupí z úřadu. Je jasné, že spojenectví Putina se Si Ťin-pchingem je velmi těsné. Spolupracují společně s Íránci, aby podkopali Západ, a budou spolupracovat, aby podkopali americké vedení, ať je to na Blízkém východě, v Evropě, nebo v Asii. Pokud Rusové vpadnou na Ukrajinu, můžete si být jist, že Íránci a Číňané provedou vlastní menší vpády, aby zabrali území, mezitím co Spojené státy budou zaneprázdněny.