Udělování prezidentských milostí je u nás bedlivě sledováno, a pokud lze nalézt nějakou spojnici mezi omilostněnou nebo amnestovanou osobou a prezidentem nebo kýmkoliv z jeho okolí, zpravidla se o tom z médií dozvíme – to platí pro všechny držitele úřadu v historii ČR. Je třeba říct, že pokud se máme srovnávat s tzv. vyspělými demokraciemi, tak přinejmenším vedle Spojených států jsme naprostými žabaři.

Guvernér státu New York Andrew Cuomo svým někdejším fanouškům mezi českými influencery dělá ostudu až do poslední chvíle. Cuomo byl nejen jediným americkým guvernérem, který získal televizní cenu Emmy, ale také jediným guvernérem, kterému byla s hanbou odebrána. To bylo oznámeno v úterý, den před koncem jeho úřadování. Sexuálním predátorům se dnes neodpouští – o Emmy přišel herec Kevin Spacey, a je tedy jen férové, že o ni přišel i Cuomo, jehož zpráva newyorské nejvyšší státní zástupkyně obvinila ze sexuálního obtěžování nejméně jedenácti žen.

Včera, poslední den svého úřadování, Cuomo udělil milost pěti vrahům. Mezi nimi i šestasedmdesátiletému Davidu Gilbertovi. Ten si odpykává trest za účast na bankovní loupeži v roce 1981, při níž zahynuli dva policisté a strážný. Nešlo ovšem o obyčejnou loupež, ale o teroristickou akci, již uskutečnila radikální levicová bojůvka Weather Underground. Gilbertův syn Chesa Boudin je dnes státním zástupcem v San Franciscu a loni za propuštění svého otce u Cuoma lobboval.

Nebyl to ani první případ vylobbované amnestie, ani rehabilitace marxistických násilníků.

Máme-li zmínit ty, jež jsou ještě v živé paměti, tak Bill Clinton na odchodu z úřadu omilostnil mezinárodně hledaného uprchlíka a podvodníka Marca Riche. Spekuluje se o tom, že Rich se vedle řady podnikatelských podvodů podílel i na legalizaci černých fondů KGB a dalších východoevropských tajných služeb po pádu komunismu.

Clinton udělil pardon taky Susan Rosenbergové, člence Weather Underground, jež byla ve vězení za držení zbraní a výbušnin. Rosenbergová dnes sedí v řídících orgánech nadace, která organizuje fundraising pro hnutí Black Lives Matter.

Barack Obama na odchodu propustil z vězení Oscara Lopeze Riveru, člena vedení portorikánské teroristické organizace Fuerzas Armadas de Liberación Nacional. Ta byla v sedmdesátých a osmdesátých letech zodpovědná za 130 bombových útoků, jeden z nich v restauraci na Manhattanu zabil čtyři lidi a zranil šedesát tři.

Nebylo to ovšem poprvé, kdy se vztah Baracka Obamy k marxistickým teroristům stal tématem. Před volbami v roce 2008 vyšlo najevo, že se znal a stýkal s dalším členem Weather Underground Billem Ayersem. Obama nad tím mávl rukou s tím, že „to byl jen nějaký chlápek v naší čtvrti, se kterým jsem se znal“. Nebyl problém zjistit, že jejich vztah nebyl tak letmý – léta spolu seděli v orgánech několika nadací v Chicagu. Ale většina liberálních komentátorů Obamu podržela, tak jako při předchozím odhalení, že byl členem kongregace rasistického, konspirační teorie šířícího pastora Jeremiaha Wrighta.

Většina amerických levicových teroristů se s tím, jak šedesátá léta vychladla, stala členy dobré společnosti. Zřekli se násilí, ne však snahy o společenskou změnu. V akademickém světě našli mnoho spřízněných duší. V důsledku „dlouhého pochodu institucemi“ bylo na univerzitách dost lidí, kteří sdíleli základní nastavení, že stávající společenský systém je správné dekonstruovat, podvracet a rušit. S násilím nesouhlasili, ale extremisté na levici, pokud se násilí zřekli, vždy našli pochopení, jaké se pravicovým extremistům zpravidla nedostane. Levicový koneckonců znamená, že to myslel dobře, že má srdce na správném místě.

Díky této společenské atmosféře se tak deníku New York Times podařil zvlášť pamětihodný trapas se zmíněným Billem Ayersem ještě pár let před Obamou. Zveřejnili s ním rozhovor, v němž Ayers mimo jiné řekl: „Nelituju toho, že jsme nastražili bomby. Mám pocit, že jsme neudělali dost.“ A na otázku, zda by mohl někdy v budoucnu opět podporovat pumové útoky, řekl: „Nechci tu možnost vylučovat.“ Byla by to kontroverzní slova a kontroverzní redakční rozhodnutí za každých okolností. Ale New York Times se navíc poštěstilo, že rozhovor vydali 11. září 2001.

Polepšení teroristé se velice prozíravě začali orientovat na dvě oblasti: školství a vězeňství. Vpravovali do oběhu myšlenky, jež se projevují v plné síle právě dnes, kdy pedagogika patří k oblastem nejvíce kolonizovaným critical race theory a dalšími mutacemi marxismu, k nimž se intelektuální levice od těch dob dopracovala. Bill Ayers byl profesorem pedagogiky v Chicagu, kde se potkal s Obamou, a předním prosazovatelem radikálního brazilského pedagoga jménem Paulo Freire. Školské experimenty prováděné nadacemi, v nichž se Obama s Ayersem potkával, podle vnějších, objektivních hodnocení nikdy nevedly k lepším vzdělávacím výsledkům. Ale, jak dnes vidíme, nešlo koneckonců o ně, ale o moc.

Nyní amnestovanému Davidu Gilbertovi a jeho partnerce Kathy Boudinové se v roce 1980 narodil syn Chesa Boudin. Když mu bylo čtrnáct měsíců, byli oba uvězněni a Chesa byl svěřen do péče přátelům z Weather Underground, právě Ayersovi a jeho partnerce Bernardine Dohrnové. Jeho kariéra reprezentuje přímo generační „dlouhý pochod institucemi“. V Echu jsme o tomto jablku, jež nepadlo daleko od stromu, již psali. Po práci propagandisty venezuelského diktátora Huga Cháveze pro USA se vydal na politickou kariéru a stal se státním zástupcem v San Franciscu. Tam mohl začít uvádět teorie o tom, že zločinci jsou jen nevinným produktem nespravedlivé společnosti. Výsledkem je nárůst kriminality. Jak té drobnější, kdy obchodní řetězce zavírají své prodejny, protože se jim při prakticky beztrestných a normalizovaných krádežích zboží nevyplatí. I té závažné, když už se někteří lidé, kteří by podle dřívějších pravidel byli bývali zůstali ve vazbě, dopustili vražd.

Někdejším levicovým teroristům nelze upřít jednu věc – byli to inteligentní a cílevědomí lidé. Politický potenciál školství i trestněprávního systému chápali dobře a dobře se i naučili pracovat ve stávajících strukturách. V této politické prozíravosti se jim konzervativci nemohou rovnat. Srovnatelnou praktickou akceschopnost projevili jen v justici, kde především Federalist Society má velký podíl na stále plném rezervoáru kandidátů na funkce federálních soudců.

Vidíme to koneckonců i na srovnání toho, jak prezidenti používají své právo milosti či zastavení trestního stíhání. Trump ho využil ve prospěch dvou spolupracovníků své kampaně, Rogera Stonea a Paula Manaforta, a svého zetě. Demokratičtí politici zneužívají moc strategicky, ve prospěch politické budoucnosti své strany. Trump se zmohl jen na malou domů.