Sešli jsme se na její chalupě, jak říká svému bytu v centru Prahy. „Někdo jezdí odpočívat z domu na chalupu, já jezdím ze svého pařížského bytu sem do pražského,“ směje se Andrea Sedláčková. Běžně se k ní dává přídomek filmová režisérka, ale my jsme se dohodli, že už je možné – obzvlášť poté, co vydala obsáhlou a velmi úspěšnou monografii o malířce Toyen – říkat i psát o ní, že je to spisovatelka.
Do koaličního soužití přichází po dvou letech život. Ministr vnitra a předseda STAN Vít Rakušan ve videoklipu slibuje, že začne premiéra tlačit k pořádné politice, což hlavně v ODS vyvolává údiv. Přímo uvnitř koalice Spolu je živo především u lidovců. Jejich šéf Marian Jurečka čelí vnitrostranickému tlaku, aby rezignoval po lžích kolem večírku na jeho ministerstvu neblahého 21. prosince. V pozadí nespokojenosti s Jurečkou jsou ovšem i nízké preference strany. Za možného z Jurečkových vyzývatelů je pokládán ministr životního prostředí Petr Hladík.
Ivan Mládek provází životy Čechů už víc než půl století. Kouzlu jeho rafinovaně infantilních písní, textů, scének a obrazů podlehly miliony lidí, ač se tomu třeba i bránili. Jeho Banjo Band je naučil mít rád tak „staromódní“ muziku jako dixieland a jeho humor povýšil absurditu a dada na lidovou zábavu. Navzdory snobům a elitářům lze říci, že málokdo se postaral o kulturní povznesení národa tak jako tento originální člověk, který kdysi oblékl sako a nebál se vypadat jako pako. (Rozhovor probíhal na Mistrovu žádost písemně.)
Radkin Honzák je legendou české psychiatrie a renesančním zjevem s přesahy do různých oborů, samozřejmě včetně tak blízkých, jako je psychologie. Sešli jsme se, aby nám vyložil svůj pohled na situaci, v níž se česká společnost ocitla poté, co student-vrah 21. prosince zastřelil na Filozofické fakultě UK 14 lidí a další vážně zranil. Tentokrát vynecháváme policejní zásah a místo něj se soustředíme na schopnosti a předpoklady české společnosti vyrovnávat se s šokem.
David Vávra vlaje naším časoprostorem jako pestrobarevný fábor: kde se objeví, tam oživí šedé zákoutí, tam poodhrne závoj všednosti, za nímž se zjeví nějaká pozoruhodnost. Herec, básník, vykladač, kreslíř, komik a tanečník a ovšem také architekt hravého a snivého typu. Jeho projevem je i tento rozhovor, v něž se setkaly dva principy, které se přitom tolerují a snad i respektují.
V sobotu uplynulo 130 let od světové premiéry Dvořákovy 9. symfonie Z Nového světa. „Novosvětská“ je dodnes jednou z nejhranějších symfonií vůbec. Jak se čeští skladatelé mohli dostat tak vysoko? A co všechno z tehdejších hudebních vzmachů v nás zbylo? Nad touto otázkou jsme zasedli s klavíristou Radoslavem Kvapilem, znalcem díla Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany či Leoše Janáčka.
V Evropě si klademe otázky, nakolik je možné soužití různých kultur a náboženství, zda není naše vlastní kultura v nebezpečí a co čekat od budoucnosti. Mnozí žijí v přesvědčení, že takovou situaci zažíváme poprvé v historii. A právě proto existuje stará literatura, abychom v ní nacházeli příběhy o tom, jak podobným situacím čelili naši předkové. Odpovědi nabízejí třeba eposy a hrdinská vyprávění – antická, germánská, severská, samozřejmě i česká. Ale jak o světě vypráví hrdinská literatura byzantská, jejíž příběhy se odehrávají právě na hranicích mezi křesťany a muslimy? O tom hovoří literární historička Markéta Kulhánková.
S Evou Adamczykovou jsme se sešli dva dny před finále nejsledovanější televizní relace StarDance. Měla napilno, ještě nebylo jasné, jak soutěž skončí (umístila se v ní nakonec na druhém místě). Měli jsme na sebe chvíli, chystala se zrovna na jednu ze svých posledních tanečních generálek, ale stihli jsme si toho nakonec hodně říct: především o koních. Ale i o jiných tématech. Ovšem to, že zbýval pouhý týden do vánočních svátků, jsme v tu chvíli neměli na mysli ani jeden.
Náhle, v průběhu několika týdnů se v západním veřejném prostoru vytvořil jakýsi až konsenzus, že Ukrajina je po necelých dvou letech obrany proti Rusku na sestupné trajektorii a měla by usilovat o politické řešení. Švýcarský plukovník v. v. Jacques Baud byl od února 2022 jedním z mála vojenských či geopolitických analytiků, kteří takový vývoj předpokládali v době, kdy pětihvězdičková generalita v. v. téměř unisono mluvila o ukrajinských vyhlídkách na vítězství. Baudův pohled je důležitý i díky jeho přímé zkušenosti. Po roce 2014 pomáhal v rámci NATO ukrajinské armádě při reformách, které z ní posléze učinily armádu, jež navzdory slabší pozici svádí s ruskou armádou dosud úctyhodnou partii.
Jiří Strach, jeden z nejvytíženějších českých filmařů, si zakázal v rozhovoru pro Týdeník Echo mluvit o Pánu Bohu, ale moc mu to nevyšlo. Nad sklenicí červeného řekl, že si dává „mediální detox“, a varoval před novým babylonským zmatením jazyků.
Posledních deset let byla tzv. nejkontroverznějším členem české diplomatické služby. Eva Filipi, několikanásobná velvyslankyně, vedla ambasádu v Sýrii od října 2010, brzy nato však propuklo arabské jaro a i v Sýrii nepokoje a posléze občanská válka. Všichni velvyslanci států Evropské unie byli na protest proti režimu Bašára Asada z Damašku staženi, zůstali jsme jen my, k nelibosti některých lidí v zahraničí i u nás doma. Některé z nich na ministerstvu zahraničí nebo v mezinárodních institucích Filipi iritovala navíc ještě obsahem svých diplomatických zpráv posílaných do ústředí.
Jak rodina s dětmi a víra pomáhají společnosti k prosperitě? Kolem této otázky se točí bádání americké ekonomky Catherine Pakalukové. Matka osmi dětí ve věku od čtyř do čtyřiadvaceti let vystudovala ekonomii na nejlepších světových univerzitách. Pozornost vzbudila knihou Can a Catholic Be a Socialist? (Může být katolík socialistou?). „Žádná státní rodinná politika se všemi příspěvky a dotacemi nikdy nemotivovala lidi, aby měli děti. Zkoušelo se to v mnoha zemích a vždycky to všude selhalo,“ říká v rozhovoru pro Týdeník Echo.
Když čtete zprávy o českém klimatickém plánu, který minulý měsíc schválila Fialova vláda a který obsahuje pětkrát větší instalovanou kapacitu solárních a větrných elektráren v zemi, a současně něco od spisovatele a umírněného ekoaktivisty Michaela Shellenbergera, snadno dospějete k názoru, že buď české vládě, nebo proslulému Američanovi muselo přeskočit. S Shellenbergerem jsme mluvili v Londýně na první konferenci Asociace pro zodpovědné občanství (ARC), kterou zakládá slavný kanadský psycholog Jordan Peterson s několika dalšími nonkonformisty naší doby.
Andrease Reckwitze čte německý kancléř Olaf Scholz, akademici po celém světě i širší veřejnost. Sám sociolog to považuje za výhodu, vlastně za nutnost: „Sociolog, který píše jen pro sociology, je jako pekař, který peče jen pro jiné pekaře.“ Je autorem pojmu kulturní kapitalismus, který osvětluje paradox moderní společnosti. Kultura bývá zesměšňována jako zbytná aktivita, ale také platí, že není zbytí: Chceme-li uspět, musíme se všichni stát umělci.
Od polských voleb uplynul již měsíc. S 36 % je sice vyhrála konzervativní strana Právo a spravedlnost, ale nikdo s ní nechce vytvořit koalici. Ujednání o spolupráci již podepsala liberální Občanská koalice vedená Donaldem Tuskem, středopravicová Třetí cesta a Levice. Přesto polský prezident Andrzej Duda přiřkl první pokus o sestavené vlády Právu a spravedlnosti. Poláci si na novou vládu tudíž musejí ještě nějakou dobu počkat, nicméně její nástup se zdá neodvratný. O jejích plánech v domácí i zahraniční politice hovoří Paweł Zalewski, staronový poslanec za Třetí cestu a jeden z čelných představitelů tohoto hnutí.
