Jednou se na tuto dobu možná bude vzpomínat jako na éru zvýšeného tlaku na konformitu. Anebo naopak, jako na období rostoucího vzdoru. K projevům nesouhlasu patří různá prohlášení, petice a otevřené dopisy. V květnu k nim přibyl Dopis našim židovským druhům o rovnosti a liberálních hodnotách. Ohrazuje se proti tomu, jak ve jménu boje za spravedlnost je stále víc ohlodávána svoboda vyjadřovat názory.
Střety mezi Izraelci a palestinským Hamásem se obvykle odehrávají natřikrát. Jednou jako reálný ozbrojený konflikt. Podruhé jako válka obrazů a interpretací v médiích. A do třetice v podobě pouličních demonstrací nebo internetové nenávisti. Právě tato třetí fronta možná letos sehrála výraznější úlohu než dřív. Vzrušené demonstrace v evropských městech, urážky a výhrůžky na sociálních sítích, případně i fyzické útoky na Židy vlastně překvapivé nebyly.
Evropa se zdánlivě dělí na blahobytný a blahovolný Západ – a chudý a nevlídný Východ. Například i v otázce uprchlíků a vztahu k vlastní identitě. Tato linie ovšem v Evropě vede jinudy a jinak, jak ukazuje jedna severská debata. Král Norů Harald způsobil rozruch – a zároveň si vysloužil obdiv –, když ve svém projevu příznivě hodnotil současný profil vlastní společnosti: „Norové pocházejí ze severu, středu a jihu. Norové jsou také imigranti z Afghánistánu, Pákistánu, Polska, Švédska, Somálska a Sýrie.“
Když nedávno vyšel česky už posedmé Werfelův román Čtyřicet dnů, znovu se mluvilo o sto let starých zločinech proti Arménům. Jakou minulost mají Asyřané, kteří přijíždějí do Česka? Asyřané svou minulost odvozují od říše, jejíž počátky sahají 4000 let do minulosti.
Masivní přesuny obyvatelstva sužují planetu celé lidské dějiny. A většinou s sebou nesou i nezanedbatelný aspekt: mění místo, odkud lidé odcházejí, stejně jako místo, kam přicházejí. Arabské země tak například po tisíce let obývaly silné židovské komunity. Dnes jsou v podstatě nevratnou minulostí.
Československo hned dvakrát během krátké doby sehrálo klíčovou roli v blízkovýchodních dějinách. Například právě před šedesáti lety, kdy tak trochu pomohlo vyvolat válku. Toto výročí zůstává nepovšimnuto. V obou případech, kdy Čechoslováci sehráli výraznou úlohu, bylo to prostřednictvím dodávek zbraní. Vyzbrojení vznikajícího židovského státu v letech 1947–49 je u nás docela dobře známo. Bez těchto zbraní by možná Izrael nevznikl a ledacos by dnes bylo jinak.
Léta měli Evropané pocit, že vytvořením Evropské unie a přijetím jednotné měny se všechny problémy vyřeší samy. Teď se ukazuje, že to tak není, říká v rozhovoru pro Týdeník Echo významný izraelský politolog a filozof Šlomo Avineri. Přesto považuje EU za obrovský úspěch a nabádá k trpělivosti: „Ani Řím nebyl vybudován za den.“
O tom, proč se právě křesťané stali ohroženou skupinou současného Blízkého východu, hovoří Michal Řoutil z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Už za pár dní vyrazí miliony Izraelců k urnám. Média i samotné strany je ubezpečují, že země stojí na rozcestí a rozhoduje se na desítky let dopředu. Je to pravda. Ostatně jako téměř ve všech izraelských volbách. Po letech, kdy byla izraelská levice na kapačkách, je pro Izraelce skoro osvěžující novinkou, že se do hry vrací Strana práce, která ve spolupráci s jinou stranou zatápí Likudu dosavadního premiéra Benjamina Netanjahua.
