Ukázalo se, že souboj politiků o to, kdo povládne nejmocnějšímu státu EU, je do značné míry jenom inscenace

Merkelová vs. Schulz – konec politiky v přímém přenosu

Ukázalo se, že souboj politiků o to, kdo povládne nejmocnějšímu státu EU, je do značné míry jenom inscenace
Merkelová vs. Schulz – konec politiky v přímém přenosu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Diváci v Německu na to byli připravováni jako na vyvrcholení demokratického souboje, ve skutečnosti byl nedělní televizní duel mezi Angelou Merkelovou a předsedou sociální demokracie Martinem Schulzem nudný a vzhledem k nudnosti dlouhý. Ukázalo se, že souboj těchto dvou politiků o to, kdo povládne nejmocnějšímu státu EU, je do značné míry jenom inscenace. Nebyla to ani tak chyba čtyř moderátorů (duel společně přenášely čtyři televize), z hodiny a půl trvající diskuse skoro polovinu drželi u tématu přistěhovalectví, jemuž se skoro všichni politici s Merkelovou a Schulzem samozřejmě v čele během kampaně snažili vyhnout. Ale snad byli sami vylekáni tématem, takže kancléřka se nezapotila.

Je neuvěřitelné, že si ještě dva roky po tak dramatických momentech, jako byla migrační krize, Merkelová vystačí s opakováním něčeho, co při nejlepší vůli může být jen částečné vysvětlení její zmatené politiky, která přivedla do krize celou EU a vedla mimochodem k brexitu.

Ano, Merkelová se tehdy rozhodla pouštět bez kontroly uprchlíky napěchované v tu dobu v Maďarsku, jistě i proto, že v tu chvíli v Maďarsku začínala humanitární krize, ale pro doplnění obrazu by bylo potřeba uvést řadu dalších věcí. Třeba jak měsíc před otevřením hranic rozhodla o tom, aby se oficiální odhad žadatelů o azyl za rok 2015 navýšil ze 400 na 800 tisíc, tak aby se pod dojmem dramatických čísel v EU podařilo prosadit přerozdělovací kvóty. Tím Merkelová skoro určitě migrační krizi dál rozfoukala. Nebo jak dalších pět měsíců nechávala hranici otevřenou.

Místo toho se diváci v neděli dočkali opakování takových floskulí, jako že odstraňovat je třeba už příčiny migrace ve světě. Nebo že integrace přistěhovalců (muslimů) se zatím sice nedařila, ale teď, kdy organizujeme kurzy integrace a účastní se jich i ženy (muslimky), to bude jinak. Moderátoři nebyli schopni z Merkelové dostat jasnou odpověď k nejposlednějšímu hitu politické debaty, jímž je požadavek zákazu aut s dieselovými nebo šířeji spalovacími motory.

Vyzyvatel Schulz původně sliboval, že po Merkelové v duelu půjde, ale jak napsal komentátor Gabor Steingart, místo toho působil jako u přijímacího pohovoru. Ta debata byla přímým přenosem téměř dokonalé politické vyprázdněnosti. Ale není divu, nejpozději od doby vzniku této velké koalice (2013), ale spíš už dřív (Merkelová je kancléřkou od roku 2005), zmizel z politiky veřejný střet, hádka, spor. O půjčkách Řecku a tím ohnutí Maastrichtské smlouvy, vypnutí jaderných elektráren, politice otevřených hranic, o tom všem rozhodla kancléřka maximálně po interní debatě s tím kterým předsedou koaliční strany, vyhraněné diskuse v parlamentu se nekonaly, k otevření hranic dokonce ani ta povinnostní ne. A tato velká biedermeierová koalice může podle čerstvých průzkumů ve volbách za tři týdny počítat zhruba s 60 procenty hlasů – což je samozřejmě technicky vzato famózní výsledek.

Tady ovšem nastupuje velká německá záhada. Elity si myslí, že ve většině témat si kabinet Merkelové počínal dobře a že status quo je žádoucí. „Panel elit“, reprezentativní dotazník mezi 521 příslušníky ekonomické, politické a úřednické elity otištěný před dvěma měsíci v deníku FAZ, ukázal spokojenost špiček společnosti s dosavadním kurzem – od rozpočtu přes důchody, potírání kriminality a prevenci terorismu až k přistěhovalecké politice. V tomto pro Němce bezkonkurenčně nejdůležitějším tématu 83 procent vzorku elit souhlasí s tím, aby se pokračovalo jako dosud.

Nálada v základním táboře se povážlivě liší. Podle velkého šetření společnosti GfK konaného zhruba ve stejnou dobu jako Panel elit pociťuje 56 procent Němců velké obavy z přistěhovalectví. Je to s velkým odstupem největší německá starost, druhý strach z chudoby se dostal na pouhých 17 procent (jakkoliv před deseti či patnácti lety v hitparádě obav vedl a jakkoliv sociální demokracie si na boji za sociální spravedlnost postavila svou volební kampaň).

Proto otázka, kterou je třeba si klást nad volbami v Německu, není: Vyhraje Merkelová, nebo Schulz? Otázka je, proč Němci volí strany, které jim garantují, že trend, z něhož oni mají strach, bude pokračovat. Existují dílčí vysvětlení, především hospodářská situace. Ale ta je kromě tradičně dobré organizace německé společnosti, k níž žádná Merkelová ani Schulz nepřispěli, daná hlavně silným eurem, které exportérskému Německu vyhovuje stejnou měrou, jakou trápí ekonomiky evropského jihu. Nebýt eura, odhaduje známý ekonom Hans-Werner Sinn, bylo by zboží Made in Germany na zahraničních trzích o 20 procent dražší a ztratilo by konkurenční výhodu.

A opět – v aspoň trochu kriticky nastavené společnosti by umělost hospodářského úspěchu byla součástí veřejného povědomí. Takže se dostáváme k domněnce, že společnost nejmocnějšího státu Evropy zatuhla v konformismu. V takovém případě jsou televizní duely špičkových politiků ztráta času.