Proč Faltýnkův střet zájmů škodí ČR. S eurodotacemi jsme měli problém vždycky, ale nikdy takhle nápadně

600 miliard v ohrožení

Proč Faltýnkův střet zájmů škodí ČR. S eurodotacemi jsme měli problém vždycky, ale nikdy takhle nápadně
600 miliard v ohrožení

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Na žádost, ať zaplatí pokutu 22 milionů za svůj střet zájmů, o které jako první informoval deník Echo24.cz, reagoval Jaroslav Faltýnek slovy: „Ale já se zeptám, kdo zaplatil korekci 2,5 miliardy, když ROP Severozápad machinoval s projekty? Kdo zaplatil 235 milionů korun Severovýchodu? Kdo zaplatil tyto peníze?“ Mohl ještě připojit: „Kdo uhradil pokutu 78,5 milionu za zmanipulované nákupy zdravotnických přístrojů, kdo 1,7 miliardy za projekty životního prostředí a 9,5 miliardy za zpackaný operační program Doprava?“ Ve všech případech by byla odpověď stejná, byl to daňový poplatník, který tak pykal za neschopnost svých reprezentantů při čerpání evropských dotací.

První místopředseda ANO měl pravdu, když připomněl, že pochybení při evropských projektech byla v minulém rozpočtovém období 2007–2013 minimálně stejně závažná jako v současné době, navíc se týkala většího objemu peněz. Chybné projekty také byly postiženy řádově vyššími pokutami, než jaké dopadly na Faltýnkův případ. Přesto platí, že celková situace v novém rozpočtovém období 2014–2020 je ještě horší. Dnes nejde jen o chyby při čerpání. Odhalen byl střet zájmů, z pohledu evropských úřadů nejhorší ze všech dotačních hříchů.

Když jsme bojovali s korupcí

V březnu 2012 bylo zastaveno čerpání dotací z evropských fondů a trvalo půl roku, než Evropská komise stavidla opět uvolnila. Na konkrétní případy, které způsobily kolaps a jejichž náprava byla podmínkou odbrzdění dotací, se už mezitím zapomnělo. Tuzemské úřady se tím nikdy moc nechlubily, nakonec ani nešlo o moc dramatické historie. Hlavním podnětem k bruselskému zásahu byly výsledky kontroly Evropského účetního dvora z podzimu 2011. Ta se pozastavila v první řadě nad přípravou stavby šestnáctikilometrového úseku na dálnici D8 přes České středohoří. Stavba proslavená sesuvem zeminy, ke kterému na její trase došlo o dva roky později, měla zásadní chyby i z pohledu evropských auditorů.

Ministerstvo dopravy neprovedlo správně ekonomickou analýzu projektu, nepopsalo korektně dopady na území, které je „z pohledu životního prostředí velmi citlivé“. Státní organizace Ředitelství silnic a dálnic dále porušila zákon, když vyhlásila příliš přísné podmínky pro veřejnou soutěž. Účastnit se mohla jen firma s českými zaměstnanci, která navíc v posledních pěti letech razila tunely pro dálnice. Tyto podmínky splňoval pouze Metrostav, který byl s firmou Eurovia ve vítězném konsorciu, a druhý účastník soutěže, Skanska. Vítězství si Eurovia s Metrostavem pojistila podle pochybného kritéria, když přislíbila zaplatit 15 milionů pokutu za každý den zdržení, zatímco Skanska jen padesátinu této částky. I když se tedy rozhodovalo o drahé stavbě za deset miliard, věcně šlo o směšné patálie, které odhalí každý jen trochu zkušený auditor. Hlavní problém byl jinde. Žádná česká kontrola neohrabané přihrávání zakázky předem určené firmě neodkryla. Nevšiml si toho ani Auditní orgán při ministerstvu financí, který je nejvyšší autoritou pro dohled nad přílivem evropských peněz do Česka. To stačilo, aby se dotace zastavily.

Dopravní stavby nabídly později Bruselu ještě příležitost vyměřit pokutu, na niž musela Česká republika přistoupit, když chtěla čerpání obnovit. Případ dálnice přes České středohoří nešel použít, protože Češi žádost o proplacení raději stáhli, stejně však posloužily jiné projekty. Částka 9,5 miliardy byla vypočtena po kontrole zvláště železničních projektů. Hlavním důkazem byly úseky ze Strančic do Benešova a z Tábora do Doubí na IV. koridoru z Prahy do jižních Čech. Opět šlo o průhledný mechanismus, který měl z veřejných soutěží vyloučit nepohodlné podniky třeba tím, že se zkrátily termíny pro dodání nabídek, anebo využitím nepřesných soutěžních podmínek, jež umožnily vyhlásit vítězem kohokoli, kdo se státní úředníkům zalíbil.

Brusel pokutoval i další programy. Nejslavnějším byl dotační program Severozápad připomínaný Faltýnkem, ve kterém byly za hlavní pochybení označeny projekty zimního stadionu a tréninkové haly v Chomutově. Hlavní chybou ovšem bylo, že se projekty k evropskému financování vybíraly bez jasných kritérií, což umožňovalo místním politikům libovolně rozhodovat, komu peníze přidělí. Obdobné potíže měl neprávem opomíjený program Severovýchod.

V dalších programech už zasahovaly mnohem aktivněji tuzemské úřady, a tím se bruselským sankcím vyhly. Program Jihozápad se vyřešil podmíněnými tresty pro jeho nejvyšší manažery. Policie později ještě obvinila účastníky losovaček při dotacích v regionech Severovýchod a Jihozápad. Nejznámějším případem a důkazem, jak Češi nesmlouvavě bojují s korupcí při eurodotacích, se ovšem stal program Střední Čechy, kde byl nepravomocně odsouzen hejtman David Rath. Projekty v řádu stovek milionů pak byly vyřazeny ze žádostí o proplacení. Rovněž nespravedlivě se přehlíží audit Evropské komise, který v červenci 2014 upozornil na nepořádek v krajských projektech IT a jenž byl podnětem k vyšetřování pod taktovkou olomouckého Vrchního státního zastupitelství. Jediným, zato významným výsledkem byl konflikt státních zástupců s policejním prezidentem Tomášem Tuhým, který se stal klíčovým momentem koaličního sporu o policejní reorganizaci.

Zastavení eurodotací v roce 2012 způsobilo poprask, který zdiskreditoval pravicovou vládní garnituru natolik, že možná i proto veřejnost prezidentu Miloši Zemanovi tolerovala její nahrazení vládou úřednickou. Voliči pak nebývale krutě potrestali strany dosavadní vládní koalice a umožnili vstup do sněmovny dvěma populistickým stranám. Ve skutečnosti se při čerpání v letech 2007–2013 neprokázaly bůhvíjak velké prohřešky. Dodnes nejde vyloučit, že za vším byl spíše obyčejný nepořádek a neschopnost korektně administrovat než zločinný korupční systém. Při kontrolách se našla spousta maličkostí a pár relativně důležitých případů, jejichž význam byl především v tom, že je děravý kontrolní systém nedokázal postihnout. Evropská komise také Čechy nepotrestala za to, že peníze kradou. Čerpání bylo zastaveno, aby se získal čas na změnu systému, který předtím umožňoval tolik chyb.

Když Češi prokázali snahu, začal Brusel proplácet i takové projekty, u nichž by si v předchozích letech dával pozor. Typickým případem bylo pražské metro v úseku Dejvická–Motol. Ještě v dobách premiéra Petra Nečase odhalilo ministerstvo dopravy u tohoto projektu zmanipulované zakázky a vyměřilo korekci dvě miliardy. Za premiéra Bohuslava Sobotky Češi požádali komisi o proplacení celé částky – a ta peníze bez řečí poslala.

Ani při nejlepší vůli nebylo možné přehlížet, že příjemcem evropských dotací se stal politik, který kontroluje jejich rozdělování - FOTO: Jan Zatorsky

Kolonizátoři dotačního systému

Evropská komise úplně zapomněla na svou přísnost z přelomu let 2015 a 2016, kdy se vyřizovaly poslední účty z rozpočtového období 2007–2013. Pražští a bruselští úředníci se soustředili jenom na to, aby se přes ohromné časové skluzy a složitou administrativu podařilo veškeré peníze v řádu stovek miliard proplatit. Patří k nejlepším výkonům Sobotkovy vlády, že se to opravdu stihlo.

Obnovit kritickou pozornost Bruselu vůči dotacím pro Česko musel až případ, který křičel hodně nahlas. Takový karambol se podařil právě Faltýnkovi. Ani při nejlepší vůli nebylo možné přehlížet, že příjemcem evropských dotací se stal politik, který kontroluje jejich rozdělování. Zemědělský komisař Phil Hogan osvědčil svou vstřícnost aspoň tím, že vyměřil za Faltýnkův střet zájmů jen dvouprocentní korekci, i když evropské směrnice výslovně předepisují vrácení všech peněz. V prošetřovaném případě šlo o jednu a půl miliardy.

Přesto Hogan upozornil na obecné riziko, že prostor eurodotací kolonizuje Faltýnkův zaměstnavatel Agrofert. Nejde jenom o čerpání zemědělských dotací v letech 2014 a 2015. I laického pozorovatele napadne, že je něco podivného na tom, když jeden velký holding získá desetinu z mimořádného dotačního balíku určeného pro zemědělské investice v roce 2016. Tím spíše, když se společnost Pekárna Zelená louka ze stejného holdingu dostala na první místo mezi soukromými příjemci evropských dotací přidělovaných ministerstvem průmyslu. Když zároveň nejen Faltýnek, ale celá řada manažerů z Agrofertu nastoupí na významná místa ve státní správě odpovídající za čerpání dotací, pak to znovu vypadá na potíže, které má celý systém. Ke všemu se dá předpokládat, že Auditní orgán opět nic neodhalí, protože podléhá ministrovi financí, který Agrofert vybudoval.

V rozpočtovém období 2007–2013 systém eurodotací nefungoval, protože žádná jeho součást nedokázala odhalit chyby v čerpání. Vznikly dokonce obavy, že evropské peníze přednostně a bez velkého užitku pro veřejnost inkasovaly určité podnikatelské skupiny. Nepodařilo se ovšem úplně přesvědčivě dokázat, jaké skupiny to měly být. V rozpočtovém období 2014–2020 hrozí i přes všechny předchozí nepříjemné zkušenosti ještě větší kolaps. Seznam chyb zatím není příliš dlouhý, což je dané mimo jiné tím, že na počátku čtvrtého roku čerpání proplatil Brusel projekty za pouhých 17 miliard, tedy necelá tři procenta ze sedmiletého přídělu, tj. 600 miliard. Přesto to stačilo, aby Evropská komise formulovala hypotézu o střetu zájmů. Tentokrát tedy jasně označuje podnikatelskou skupinu, která má při žádostech o evropské dotace nápadně lepší podmínky. Tak zní zásadní odpověď na otázku z Faltýnkova rozhovoru pro ČT. Proč právě po něm někdo žádá vrátit peníze z dotací, když to dříve po vinících nikdo nechtěl? Nikdy dříve nebyl u odpovědných osob tak jasně popsán střet zájmů.