Bílka je malá obec v Českém středohoří na úpatí Milešovky, kde od dětství trávil prázdniny architekt Ivan Nosek. V Praze vystudoval Fakultu stavební ČVUT a AVU u Jaroslava Fragnera. V roce 1969 odešel do Kolína nad Rýnem a jako architekt a urbanista pracoval pro tamní magistrát. Od roku 1989 jezdí zpátky do Čech a v Bílce organizuje bohulibé občanské aktivity, jako jsou Svatováclavské slavnosti.

Společně s Janem Koblasou se také podílel na vzniku Cesty přátelství neboli souboru sochařských děl rozmístěných podél cest v okolí Bílky. Na jednu ze slavností přijela také mladá rodina, které se ve vsi natolik zalíbilo, že se rozhodla koupit tam starou stodolu a upravit ji nejprve na chalupu, později na trvalé bydlení.

Stavení nejasné historie s jediným letopočtem 1886 konzultovali s Ivanem Noskem, ale nakonec se projektu ujal jeho syn Filip. Architekt, jenž se v roce 1976 narodil v Kolíně nad Rýnem, vystudoval v Cáchách a je partnerem v německo-islandském studiu A2F. Za konverzi stodoly v Bílce, fascinující dialog mezi historickým obalem a moderní vestavbou, získal několik cen v Čechách i v Německu.

Tradiční venkovská stodola z 19. století byla vestavbou dřevěného objektu přeměněna v obytný rodinný dům a je zajímavým příkladem, jak dosáhnout dnešního standardu bydlení při zachovávání tradiční stavby.

Ke konceptu domu v domě vedlo několik faktorů – šedesát centimetrů silné zdivo stodoly z kamene a cihel s pouze mělkými základy a zároveň požadavek na zachování původního vzhledu stodoly společně s nutností splnit nároky na tepelnou izolaci (vnější izolace by zcela pozměnila charakter objektu, vnitřní izolace by byla i vzhledem k vzlínání vlhkosti problematická). Kamenná stavba stodoly chrání vnitřní dřevostavbu před deštěm, vnitřní dřevěný dům působí jako větrná a tepelná ochrana. Mezi starým a novým objektem je vytvořen nevytápěný vnitřní meziprostor, který kromě jižní fasády obklopuje celý dům a funguje jako druhý plášť.

Má pozitivní vliv na energetickou bilanci domu v zimě a zároveň působí jako tepelná ochrana v letních měsících. Dřevěný dům opakuje formálně typický tvar stodoly uvnitř. Schodiště z této formy vyčnívá jako zvláštní prostorový objem. Nová dřevěná konstrukce převzala nosnou funkci starého krovu a původní odstraněné trámy byly integrovány do projektu jako stupně pro schodiště. Velkorysé bezrámové prosklené otvory dřevostavby propojují vnitřek, vnějšek a meziprostor. Ten je v letních měsících využíván jak další obytný prostor. Dva průjezdové otvory stodoly na jih a na sever nabízejí poutavé prolnutí s okolní přírodou.