Čerstvá výměna lidoveckého ministra zemědělství do jisté míry ukázala problémy, s nimiž se jedna z našich nejstarších politických stran v dnešní době musí potýkat. Namísto neobratného Zdeňka Nekuly musela KDU-ČSL nasadit jednu z hlavních tváří Marka Výborného, čímž si na vedení resortu ale „vyblokovala“ jednoho ze svých klíčových lidí. Výborný teď může personálně poměrně vyprahlé straně chybět kupříkladu ve sněmovně, kde doposud zastával funkci šéfa 23členného poslaneckého klubu. Nedostatek výrazných osobností či nízké preference nicméně netrápí jen lidovce, podobné potíže sužují třeba i sociální demokracii nebo komunisty.

Podle politologa a děkana Fakulty sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity Stanislava Balíka mají klasické starší strany potíže v celém západním světě. „Jde ale o dopad několika problémů. Jednak se dramaticky rychle mění svět. Je-li strana těžkopádná, nemá-li skrze masivní členstvo vztah se společností, snadno se jí stane, že jí ujede vlak. Že nezaznamená, že se ve společnosti něco děje,“ vysvětluje.

„Další důvod je strukturální. Celá společnost se fragmentuje. Nedíváme se na stejné filmy, nečteme stejné knihy, nečteme stejné weby, neposloucháme stejnou hudbu – a to díky obrovské nabídce všeho i uvnitř jednotlivých generací. V zásadě ztrácíme společenský tmel. Proč bychom měli předpokládat, že se podobně nebude drobit i politická nabídka?“ táže se.

Právě lidovci jsou na dnešní poměry typickou masovou stranou, podle údajů z ledna 2023 měli 19 796 členů, více měli už jen komunisté, a to asi 20 a půl tisíce členů. Sociální demokracie kdysi sdružovala statisíce lidí, dnes má asi 7,5 tisíce členů. Všechny strany spojuje i oscilace okolo pětiprocentní hranice, která zajišťuje vstup do Poslanecké sněmovny.

Podle Balíkova kolegy Romana Chytilka se každý subjekt do problémů ale dostal jinak. „U KSČM je to podporující se kombinace toho, že část voličů jim přebralo ANO, v poslední době pro stranu nijak zvlášť výhodné struktury palčivých témat a pětiprocentní klauzule. U ČSSD je to kombinace juniorního členství v koalici s ANO (koalice hodně často prosazují věci, které jsou pro elektoráty juniorních stran obtížně akceptovatelné) a vynakládání velkého množství energie dovnitř na řešení sporů mezi stranickými frakcemi,“ vyjmenovává.

Lidovci pak podle něj trpí především nevýraznou rolí v koalici Spolu a nejistou budoucností projektu, jehož konec by stranu mohl poslat pod pět procent. „Neřekl bych tedy generálně, že se tradiční strany např. nedokáží adaptovat na současnou politiku nebo že jejich historický charakter, je nutně koulí na noze. Spíš je potkaly problémy, které by poškodily jakoukoliv stranu, i moderní,“ dodává Chytilek.

Podle politologa Ladislava Mrklase byla nedávná výměna ministra zemědělství nezbytná kvůli komunikačním problémům Nekuly. Věc souvisí právě s pozicí KDU-ČSL na politické scéně a jejími preferencemi, míní. „Chce-li pomýšlet na změnu, musí přistoupit na změnu lidí, kteří ji reprezentují,“ uvedl.

O změnu a výraznější omlazení se nedávno pokusila sociální demokracie, která se zbavila svého někdejšího dlouhého názvu i zkratky ČSSD a nahradila ji SOCDEM. Předsedou je třetím rokem starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda, jinak ale straně výraznější nové osobnosti chybí, do vedení se naopak vrátil zasloužilý sociální demokrat a exministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Totéž se dá říci o komunistech, které po dlouhé éře Vojtěcha Filipa vede europoslankyně Kateřina Konečná, další viditelnější tváře ale chybí.