Německý průmysl propouští a přesouvá výrobu pryč ze země. Výrobní náklady jsou pro mnoho klíčových firem tak vysoké, že zůstávat už se zkrátka nevyplatí. Němci rezignovali na další reformy trhu a éra německé prosperující ekonomiky těžící z exportu je pryč. Mix drahých energií, těžce splnitelných klimatických závazků a zastavených investic kvůli drahému financování vývoj na dlouho zmrazil.

Německá Bundesbank čerstvě uvedla, že největší evropská ekonomika opět spadla do technické recese. Zahraniční poptávka po německém zboží klesá, domácí spotřeba zůstává v útlumu a investice firem brzdí vysoké náklady způsobené mimo jiné rekordními úroky Evropské centrální banky. Velikou ránu utrpěl tamní průmysl kvůli silné závislosti na levném ruském plynu, což se po ruské invazi na Ukrajinu ukázalo jako fatální chyba.

Kvůli rychlenému odklonu od stabilních zdrojů energie v podobě jaderných a uhelných elektráren a tlaku na plnění klimatických cílů podnikům rychle vzrostly náklady na energie. Ceny energií v Německu i nadále zůstávají vyšší než v jiných ekonomikách. Celá Evropa však má ceny energií mnohem vyšší než Spojené státy, což vede k tomu, že se proti nim stává mnohem méně konkurenceschopná. To tedy platí nejen pro Německo.

Vzhledem k tomu, že němečtí zaměstnavatelé mají navíc typicky vysoké náklady i kvůli vysokým mzdám, celkové výrobní náklady jsou pro energeticky náročný průmysl často neúnosné. Výroba se přestává vyplácet. Německá spolková republika proto zažívá největší odliv kapitálu ze všech vyspělých zemí OECD, skoro 70 procent firem přesouvá svou výrobu ze země pryč. Agentura Bloomberg proto tvrdě konstatuje, že Němci už brzy ztratí status průmyslové velmoci.

Německá agrochemická společnost BASF, patřící k největším na světě, už téměř před rokem uzavřela svůj závod na výrobu hnojiv v Ludwigshafenu a propustila 2600 lidí. A už tehdy generální ředitel společnosti Martin Brudermüller uváděl, že má stále větší obavy o německý domácí trh. "Ziskovost podniků už se zdaleka nenachází tam, kde by měla být," říkal.

Německo čelí problémům a propadu ekonomiky už dlouho, nyní se jen ještě víc ukazuje, jak hluboký celý problém je. Před necelými dvaceti lety Němci nastartovali trh práce a celou ekonomiku velkými reformami. Potenciál průmyslových podniků rostl, protože rostla i poptávka po německých autech i jiných strojírenských výrobcích, hlavně z Číny. Němci tedy těžili z velkého vývozu a hospodářství prosperovalo. Právě dlouhá doba prosperity ale podle pozorovatelů německé vlády ukolíbala falešným pocitem bezpečí a žádné další reformy se už neuskutečnily.

K hromadnému propouštění zaměstnanců nebo přesunu výroby typicky do USA či Asie kromě BASF přistoupily také společnosti jako Volkswagen, Siemens, Bosch, Bayer či Continental. Minulý týden čerstvě oznámil propouštění a přemístění výroby domácích spotřebičů do sousedního Polska výrobce Miele.

Německé řešení: další dotace

Německá vláda plánuje problémy zalepit dalším nalitím peněz do podniků ve formě dotací, což už odsouhlasila Evropská komise. Energeticky náročným podnikům z odvětví chemického průmyslu, ocelářství či sklářství má být oficiálně dotován přechod na ekologickou výrobu. Do roku 2045 se má splnit cíl, stát se klimaticky neutrálním. Dostat na to mají firmy dohromady v přepočtu přes 100 miliard korun.

V plánu tedy je podnikům „kompenzovat dodatečné náklady na ekologickou výrobu v odvětvích, kde v současné době nelze vyrábět šetrně ke klimatu a být přitom konkurenceschopný“. Jenže právě ztráta konkurenceschopnosti Německa v průmyslové výrobě a ztráta orientace na vývoz je něco, co už se naplno rozjelo.

Stále silnějším konkurentem se stává již zmíněná Čína, která nakupuje pořád méně německého zboží. Důvodem je jednak zpomalení čínské ekonomiky, což vede k nízkému zájmu o dovoz, ale právě také možnost levněji konkurovat v klíčových odvětvích, jako je výroba elektromobilů. Číňané hojně investují nejen do komponentů, jako jsou baterie, ale i do výroby elektroaut samotných. Díky masivním státním investicím navíc ve výrobě technologicky za západními státy nijak zásadně nezaostávají. V Evropě začíná být zájem například o čínský elektromobil MG4, který se cenovou dostupností pohybuje zcela jinde než elektromobily vyráběné v Evropě nebo USA.